Účinkující
Vše
  • Všechny
  • 2014
  • 2013
  • 2012
  • 2011
  • 2010
  • 2009
  • 2008
  • 2007
  • 2004
  • 2003
  • 2002
  • 2001
  • 2000
  • 1999
  • 1998
  • 1997
  • 1996
  • 1995
VŠE| A| B| C| D| E| F| G| H| CH| I| J| K| L| M| N| O| P| Q| R| S| T| U| V| W| X| Y| Z

Richard Galliano Trio (FRA)

Fotografie není k dispozici

Členové kapely

Roberto Gatto (bicí), Richard Galliano (akordeon), Philippe Aerts (kontrabas)

Web

Historie/Popis

Akordeon v jazzové hudbě neslýcháme často, nicméně Richard Galliano (1950) mu dokázal zajistit stejně velký prostor, jaký v této hudbě mají ostatní nástroje. S hudbou začal brzy, ve čtyřech letech, což nepřekvapí vzhledem k tomu, že jeho tatínek byl učitelem hry na akordeon. Vážněji se však hudbou začal zabývat ve svých deseti letech, samozřejmě za otcova dohledu. Poslouchal nahrávky Art Van Damma a Marcela Azzoly a nacházel své hudební vzory. Galliano se rozhodl v době, kdy mladí hudebníci nenacházeli pro akordeon významnějšího uplatnění, že to bude právě tento nástroj s nímž hodlá prorazit. Jako dvacetiletý přišel do Paříte, poté se znovu na čas uchýlil do Nice, aby nakonec opět v Paříži zakotvil – hrál tu v orchestrech doprovázejících zpěvačku Nicelettu a Serge Reggianiho. Stále víc však inklinoval k jazzu. Nevyhýbal se experimentům, zkoušel elektrický akordeon, zapojení akordeonu do syntezátoru Minimoog. Ale nástrojem, na kterém se cítil nejvíc doma, se mu stal bandeneon. Elektrifikovaný nástroj však Galliano posléze opustil, protože zatoužil po čistém zvuku instrumentu. Richad Galliano je eklektik, který ve svém hudebním projevu směšuje bez skrupulí oddechový či zábavný žánr s jazzem, klasikou, francouzským folklorem (musette), s rockem, latinskoamerickou hudbou, se šansonem… Galliano totiž tvrdí, že styl, respektive stylová čistota, nejsou tak důležité, jako cit a dobrá komunikace s muzikantskými partnery. V Gallianově hudbě nalezneme inspiraci francouzským folklorem stejně jako Mauricem Ravelem či Claudem Debussym, ohlasy Charlie Parkera i Johna Coltranea. Jeho nové album, které mělo nedávno premiéru, se jmenuje „New York Tango“ (Dreyfus Jazz) a mezi Gallianovými spoluhráči najdeme i Al Fostera, George Mráze a Bireli Lagreneho, znamenité jazzmany, kteří shodou okolností rovněž hráli na hradeckém festivalu.