Účinkující
Vše
  • Všechny
  • 2014
  • 2013
  • 2012
  • 2011
  • 2010
  • 2009
  • 2008
  • 2007
  • 2004
  • 2003
  • 2002
  • 2001
  • 2000
  • 1999
  • 1998
  • 1997
  • 1996
  • 1995
VŠE| A| B| C| D| E| F| G| H| CH| I| J| K| L| M| N| O| P| Q| R| S| T| U| V| W| X| Y| Z

Jean-Luc Ponty (F)

Fotografie není k dispozici

Členové kapely

Thierry Arpino (bicí), Moustapha Cissé (perkuse), Jean-Luc Ponty (housle), Guy N´Sangué (kontrabas), Frederic Gaillardet (klávesy)

Web

Historie/Popis

Prostřednictvím výrazných experimentů s elektronikou uvolnil Jean-Luc Ponty image a možnosti houslí, z výhradně akustického a do velké míry klasického a folkového rámce. Je průkopníkem a nesporně houslovým mistrem v jazzu a rocku, velmi oceňovaným jako inovátor, který dokázal využít prostředky moderní hudby.Jean-Luc Ponty se narodil v rodině klasických hudebníků 29.9.1942 v Avranches ve Francii. Otec vyučoval housle, matka piano. V šestnácti letech byl přijat na Conservatoire National Supérieur de Musique de Paris. Tehdy objevil jazz v místních klubech. Absolvoval s první cenou v devatenácti letech. Okamžitě byl angažován jedním z klasických symfonických orchestrů.Concerts Lamoureux, kde působil tři roky. Stále více ho ale přitahoval jazz. Zpočátku hrál na klarinet a tenorsaxofon s univerzitní jazzovou kapelou, ale jeho posedlost vzrostla po objevení Milese Davise a Johna Coltranea. Přešel k houslím a jamoval s profesionálními francouzskými hudebníky a špičkovými černými americkými jazzmany žijícími v exilu v Evropě. Housle se zprvu jevily jako nevýhoda, neukazovaly se jako výhodný nástroj pro moderní jazz. Zatímco někteří kritici spojovali Pontyho s Grappellim, byl to razantní styl hry Stuffa Smithe, který Pontyho uchvátil.Ať tak či onak, Pontyho vyjadřování bylo více ovlivněno jazzovými trumpetisty, saxofonisty a pianisty be-bopové éry. Vyvinul i styl hry bez vibrata. Kritici říkali, že byl prvním jazzovým houslistou stejně tak dobrým jako saxofonistou.Od roku 1964 Pontyho význam rychle vzrůstal. Ve 22 letech, vydal debutové album Jazz Long Playing pro firmu Phillips. V roce 1966 se při natáčení živého alba Violin Summit pro Saba/MPS ve švýcarské Basileji společně sešli Stuff Smith, Stéphane Grappelli, Svend Asmussen a Jean-Luc Ponty. V roce 1967 John Lewis z Modern Jazz Quartet pozval Pontyho a ostatní houslisty zopakovat koncert na Monterey Jazz Festivalu v Kalifornii. Ale Ponty a Asmussem zde byli jediní. Vystoupení pomohlo Pontymu ke kontraktu na natáčení tří alb pro značku World Pacific. V Evropě nahrál Ponty množství alb, která se u kritiků setkala s úspěchem. Dostal se tím do povědomí mnoha umělců, kteří chtěli Pontyho housle použít ve svých vlastních projektech, např. Elton John, Frank Zappa, John Mc Laughlin. V roce 1968 Ponty a Zappa spolupracovali na albu nazvaném King Kong.V roce 1973 požádal Zappa Pontyho, aby se připojil k Mothers Of Invention, se kterými absolvoval sedmiměsíční turné. Později Pontyho přizval John Mc Laughlin, ke spolupráci ve druhém obsazení Mahavishnu Orchestra, se kterým Ponty nahrál dvě alba (Apocalypse, Visions Of The Emerald Beyond) a byl na turné v roce 1974-5.Poté žil Ponty s ženou a dvěma dcerami v Los Angeles a čekal na vyplnění svého „Amerického snu“. Ten byl realizován v roce 1975, kdy Ponty podepsal dohodu s Atlantic Records. V čele firmy byl tehdy legendární Nesuhi Ertegun, který houslistovi umožnil vydat svá dvě alba. Tituly Aurora a Imaginary Voyage ho představily nejen jako houslového virtuoze s unikátním stylem hry, ale také jako jednu z hlavních postav jazzrockového hnutí ve Spojených státech. V letech 1975-85 hrál po celém světě, natočil 12 alb pro Atlantic Records, která všechna bodovala v anketě „Top Five“ odborného časopisu Billboard. V roce 1984 byla Lousem Swarzbergem předvedena revoluční video produkce „Individual Choice“. Společně s Herbie Hancockem byl Ponty jedním z prvních jazzových hudebníků, kteří měli hudební videoprojekt. Kromě nahrávání a turné s vlastní skupinou, provedl Ponty také některé ze svých kompozic s New Music Ensemble v Pittsburgu, The Radio City Orchesra v New Yorku a symfonickými orchestry v Montrealu, Torontu, Oklahomě a Tokiu.Na konci osmdesátých let opustil Ponty firmu Atlantic Records, aby nahrál dvě alba pro Columbia Records, Gift Of The Time (1987) a Storytelling (1989). Na koncertním turné v Paříži v roce 1988 objevil skvělé umělce ze západní Afriky. Propadl jejich rytmům a melodiím a v roce 1991 s nimi nahrál v Paříži titul Tchokola pro firmu Epic. S africkými hudebníky absolvoval také osmitýdenní turné po USA a Kanadě. V roce 1993 se Ponty vrátil ke svému vlastnímu hudebnímu stylu, kdy s některými africkými hudebníky nahrál No Absolute Time. Vrátil se také k Atlantic Records. V roce 1995 nahrál Jean – Luc Ponty album s kytaristou Al Di Meolou a basistou Stanley Clarkem pod titulem, který byl i názvem kapely – „The Rite of Strings“. Tato super skupina byla během turné v USA, Kanadě, jižní Africe a v Evropě vysoce ceněna. V roce 1996 Ponty přeskupil svůj americký band pro několik živých představení, následovaných vydáním dvojitého CD výběru Pontyho produkce pro Atalntic Records nazvané Le Voyage. Jedna z těchto nahrávek byla nahrána v Detroitu,U.S.A., před 6.000 fanoušky. Byla vydána v únoru 1997 pod názvem Live At Chene Park. Počátkem roku 1997 dal Ponty znovu dohromady skupinu západních a afrických hudebníků předvádějících vizionářskou fúzi, se kterou začal v roce 1991. Se svou skupinou triumfoval jak na turné po U.S.A a Kanadě, tak i na jazzových festivalech v New Yorku a Torontu.