Účinkující
Vše
  • Všechny
  • 2014
  • 2013
  • 2012
  • 2011
  • 2010
  • 2009
  • 2008
  • 2007
  • 2004
  • 2003
  • 2002
  • 2001
  • 2000
  • 1999
  • 1998
  • 1997
  • 1996
  • 1995
VŠE| A| B| C| D| E| F| G| H| CH| I| J| K| L| M| N| O| P| Q| R| S| T| U| V| W| X| Y| Z

Jens Thomas & Christof Lauer (D)

Fotografie není k dispozici

Členové kapely

Jens Thomas (piano), Christof Lauer (saxofony)

Web

Historie/Popis

Jens Thomas se narodil v r. 1970 v Braunschweigu. Od šesti let absolvoval klasickou výuku hry na klavír. Studoval na Hochschule für Musik und Theater u prof. Dietera Glawischniga v Hamburgu. V roce 1994 získal 1. cenu v Europ’Jazz Contestu jak v triu Triocolor, tak i jako sólista. Od roku 1996 pořádá ve spolupráci s Goethe-Institutem koncertní turné a workshopy po celém světě. Účinkoval s Jazz Ensemblem německé vysílací stanice Hessischer Rundfunk, NDR Bigbandem, Stevem Swallowem, Carlou Bley, Albertem Mangelsdorffem a Tomaszem Stankem. V roce 2000 vydává album Jens Thomas plays Ennio Morricone (ACT) s Paolem Fresem a Antonellem Salisem. Účastnil se festivalů v Montreux, Římě, ve Frankfurtu, ve Stuttgartu, v Sarajevu a jinde. V roce 2001 vychází po dvou pobytech v Ghaně a koncertech spolu s African Sound Project v Accře, Yaounde (Kamerún) a v Goethe-Fóru Mnichov jeho druhá deska Colours of Ghana s Triocolor, s následným turné po Německu. Ve stejném roce vychází improvizace na písně od Police a Stinga se saxofonistou Christofem Lauerem s Cikada String Quartett a s Sidselem Endresenem, pod názvem Shadows in the Rain. Intenzivní spolupráce s Christofem Lauerem vyústila v desku Pure Joy s vlastními kompozicemi. Od znovuzahájení Münchner Kammerspiele v březnu 2003 hraje Jens Thomas ve velmi diskutované inscenaci Othello pod režijní taktovkou Luka Percevala. V roce 2004 byl požádán bavorským divadlem Bayrisches Staatsschauspiel o kompozici a live performanci jevištní muziky k tragédii Clavigo od J.W. v. Goetha v mnichovském divadle Marstall-Theater. Od roku 1999 vyučuje na Hochschule für Musik v Berlíně a na Hochschule für Musik und Theater v Hannoveru. Saxofonista Christof Lauer se narodil v roce 1953 v Melsungenu. Od šesti let se učil hře na klavír, později i na cello. Nejdříve začal studovat cello na konzervatoři Dr. Hocha ve Frankfurtu, v roce 1971 ale přestoupil na tenorsaxofon a již rok nato začal se studiem jazzu a hry na saxofon na Hochschule für Musik v Grazu u Prof. Dietera Glawischniga. V roce 1979 se stává členem legendárního jazzového ansámblu rozhlasu Hessischer Rundfunk pod vedením Alberta Mangelsdorffa a zároveň se přidává ke skupině „Voices“ s Heinzem Sauerem, Ralfem Hübnerem, Bobem Degenem a Thomasem Heidepriemem. Ve 26 letech je považován za jednoho z nejdůležitějších jazzových hráčů Německa. Je téměř permanentně na cestách, stal se docentem třídy jazzu na konzervatoři Dr. Hocha a v roce 1986 obdržel cenu rozhlasu v kategorii jazz – „SWR Jazzpreis“. V roce 1990 vychází jeho první vlastní album Christof Lauer, po něm následují Bluebells a Evidence. Prvotina byla vzápětí oceněna německou kritikou za nejlepší desku roku. Christof Lauer (1993) se stává sólistou NDR Big Bandu a od roku 1996 je členem kvinteta Alberta Mangelsdorffa. Jeho čtvrté album Fragile Network podtrhlo Lauerovy kvality jednak jako nápaditého skladatele a zvukového režiséra, i jako excelentního sólisty, a znovu mu vyneslo ocenění německé kritiky za album roku. V roce 1999 se podílel se známým tureckým hráčem na rákosovou flétnu, Kudsim Ergunerem, na světovém hudebním projektu, v němž se snoubila klasická muzika s vlivy osmanské říše se západní improvizací a jazzovými rytmy. Výsledkem toho bylo jeho již páté CD Ottomania. Ve stejném roce se setkává s pianistou Jensem Thomasem a společně vydávají již zmiňovaná alba Shadowas in the Rain a Pure Joy. V roce 2003 se Lauer postaral o veliké překvapení s deskou Heaven. Chrámová muzika byla totiž pro Lauera, syna pastora, prvotní formou hudby vůbec, se kterou jako dítě přišel do styku. Album tvoří výběr neobyčejných zpracování klasických vánočních písní a duchovní muziky. Christof Lauer se účastnil mezinárodních festivalů od Montreux po Istanbul, od Havany po Peking, ať už s vlastními skupinami či jako sideman v rozlišných formacích. Mnohotvárnost a kreativní energii Lauerových muzikálních setkání a projektů přesně vystihuje jeho nejhlubší přesvědčení: „Jazz je komunikace…“