Franco Ambrosetti & Emil Viklický (CH/CZ)

Ambrosetti se narodil v roce 1941 v Luganu ve Švýcarsku. Tady také získal základní hudební vzdělání. Klasické piano tu studoval osm let. Jeho hudební kariéra začala v roce 1961. Ve Spojených státech debutoval v roce 1967 jako člen kapely svého otce Flavia, jednoho z předních altsaxofonistů padesátých a šedesátých let, na slavném Monterey Jazz Festivalu. Za svou bohatou kariéru účinkoval na celé řadě světových festivalů (Montreux, Berlin, Warsaw, San Remo, Chicago, Pori, London etc.). V roce 1966 vyhrál první cenu na Intemational Jazz Competition konaném ve Vídni. V letech 1980 a 1982 obdržel speciální cenu Montreux Festivalu za svá alba Close Encounter a Heart Bop. V roce 1985 ho Italská státní vysílací společnost zvolila nejlepším evropským jazzovým hudebníkem. Franco Ambrosetti hrál v letech 1963 -1970 v kvartetu svého otce. S Geogem Gruntzem u piana s Danielem Humairem hrajím na bicí. Kapela funguje dodnes už ale pod vedením Franca. Mnohaletou spoluprací s George Gruntzem se Ambrosettiho naučil kreativně komponovat. K jeho úspěšným skladbám patří Pistrophallopus, Epitaph For A Friend, Gin And Pentatonic nebo Transfiguration. V roce 1972 spolu se svým otcem Flaviem, Georgem Gruntzem a Danielem Humairem zformovali all-star big band nazvaný The Band, později známý jako George Gruntz Concert Jazz Band, ve kterém Franco stále účinkuje. Dnes je volným sólistou koncertujícím s různými bandy po Evropě a občas po Spojených státech. Pracoval a natáčel s řadou významných skupin nebo sólistů jako jsou Phil Wood's European Rhythm Machine, Dexter Gordon Quartet, Cannonball Adderley Sextet, Joe Henderson, Michael Brecker, John Scoffield. Ambrosetti dělí svůj čas mezi práci v manageningu vlastní výrobní společnosti v Luganu a hraním jazzu, při kterém si od náročné práce odpočine. Obě své aktivity se snaží udržet na konstantně vysoké úrovni. Pianista a skladatel Emil Viklický je jednou z nejvýraznějších postav tuzemské hudební scény. Svým syntetickým přístupem již dávno přesáhl hranice jazzu. Vedle nahrávek s předními světovými jazzmany mezi nimiž najdeme i basievského veterána Joe Newmana, pianistu Jamese Williamse a jednoho z nejlepších současných kytaristů Billa Frisella a snahou o fúzi folklóru s jazzem se věnuje také soudobé hudbě, složil i operu Faidra. František Uhlíř je pokračovatelem slavné české kontrabasové školy. Hrál se všemi nejlepšími českými jazzmany. Vede vlastní soubor František Uhlíř Team. Na hudebních turné procestoval osmnáct zemí světa. Natočil mnoho desek jako sideman a dvě autorské Bassaga a František Uhlíř Team feat. Claus Stötter. Hrál s význačnými evropskými a světovými hudebníky jako D. Weckl, B. Moses, B. Bailey, J. Newman, T. Curson, W. Shaw, P. Wilson, S. Costanzo, S. Nistico, S. Hamilton, S. Robinson, B. Golbin, S. Houben, P. Catherine, B. Dennerlein, D. Gojkovič, C. Stötter, R. Magris, Euro Plane Orchestra, P. Mikkeborg, A. Riel, J. Nicholas, D. Wickins, T. Smith, E. Severn, T. Bancroft….. Slovenský bubeník samouk Laco Tropp na sebe výrazně upozornil svým angažmá v SHQ Karla Velebného, kde začal hrát v roce 1962, po rozpadu kapely hrál v quartetu s Laco Deczim, Janem Hammerem ml. a Miroslavem Vitoušem. V roce 1966 odchází do NSR, kde až do roku 1968 hrál v combu Petera Herbolzheimera a v triu Mala Waldrona, nejčastěji v mnichovském klubu Domicil. Jako uznávaného bubeníka ho podporovaly firmy vyrábějící bicí nástroje, italská Hollywood a švýcarská Paiste. Po návratu do ČSSR hrál např. v kapelách s Lacem Deczim a Rudolfem Daškem.