Eric Truffaz 4tet (F)

Erik Truffaz, špička evropského jazzu, natočil přes deset alb a prosadil se po celém světě. „Jazz se šťávou i duší, a spoustou otevřeného prostoru," napsal o něm Rolling Stone. „Inteligentní, nekompromisní hudba současnosti, kterou hrají virtuózní hráči s bohatou fantazií a odvahou," píše časopis JazzTimes. Ve Švýcarsku narozený a ve Francii žijící trumpetista, přezdívaný Miles Davis acid jazzu, se svým kvartetem spojuje jazzové experimenty, drum’n’bass a hip-hop. Truffaz se narodil roku 1960, ve třinácti letech se svojí první kapelou zpíval rock and roll a zároveň objevil Milese Davise a jeho nadčasové album Kind of Blue. Na konzervatoři v Ženevě hrál hudbu Mozarta a Verdiho, roku 1990 založil skupinu Orange a o rok později získal prestižní francouzskou jazzovou cenu Prix Special. Roku 1994 vydal své první album pod vlastním jménem a vystoupil na jednom z nejvýznamnějších evropských jazzových festivalů v Montreux. Získal kontrakt u EMI France. Roku 1997 dobyl mezinárodní scénu albem The Dawn. Tehdy se svou směsí jazzu, hip hopu a d'n'b trefil přesně na vrchol módní vlny, objel úspěšně Evropu a alba se za rok prodalo přes 2500 vinylů a 26 000 kompaktních disků, z toho 16 000 doma ve Francii. Ještě i další album Bending New Corners se dalo popsat jako jednožánrové. Akustický jazz - drum'n'bass s trubkou, živým bubeníkem, pianistou a kontrabasistou (kteří střídají baskytaru a Fender piano) plus příjemný raper Nya. V roce 2000 pronikl před americké publikum, kde jeho nahrávky s postdavisovskou sílou vydává legendární jazzová značka Blue Note. Kritika přirovnává Truffaze nejen k jazzovému géniovi Milesi Davisovi, ale i k průkopníkovi ambientu Brianu Enovi: „S použitím minima tónů vytváří extatickou zvukovou atmosféru," píše časopis Rolling Stone. Přelomové album The Walk Of The Giant Turtle, které natočil se svým kvartetem, je revolučním propojením jazzu, tanečních rytmů, hip-hopu i drum‘n’bass. Truffaz rozšiřuje hranice stylu a otevírá dveře k zatím neprobádaným prostorům. Hudba, kterou hraje, se již do kolonky jazz skoro nevměstná a má co do činění spíš s world music. Co se týče kombinování různých stylů a vlivů, Eric Truffaz patří k nejkreativnějším hudebníkům současnosti. Do své hudby mixuje všechno, co má současný hudební projekt mít - jazz, world music, elektronika, experiment. Nechybí tu vokál. Jeho hudba má ducha, vynikající hráče, dokáže skvěle využívat dynamiku a hlavně tu nechybí silný invenční lídr, který je zárukou kvality i citu. Jeho nahrávkám dodávají další rozměr i hostující vokalisté - newyorský rapper Nya, tuniský zpěvák tradičních písní Mounir Troudi či francouzský šansoniér Christophe. Truffazovo poslední album Arkhangelsk myšlenkově inspiroval koncert v polární části Ruska, hudebně je kolektivním výtvorem kvarteta, jehož všichni členové jsou mimochodem fanoušky skupiny Radiohead. Na jazzové zvyklosti se jedná o překvapivě relaxované album, stojící na jemně plynoucím rytmu a výrazných refrénech. Truffaz je respektován jako stěžejní postava současného jazzu, jeho hudba ale hranice žánru přesahuje. Jistě ho lze přiřadit do velmi obecné škatulky jakési postdavisovské jazzrockové fúze (s odkazy na 70. léta u Davise), ale excelentně přetavené do velice delikátní směsi současného evropského moderního fusion jazzu, čerpající z nejrůznějších hudebních zdrojů přelomu století… Diskografie - Nina Valéria (1994), Out Of A Dream (1997), The Dawn (1998), Bending New Corners (1999), Mantis (2001), Revisité (2001), Magrouni (2002), The Walk Of The Giant Turtle (2003), Saloua (2005), Face-à-Face (2CD Live + DVD) (2006), Arkhangelsk (2007).