Gianluigi Trovesi

Saxofonista, klarinetista a skladatel Gianluigi Trovesi se narodil v roce 1944 v Nembro, malé vesnici v alpském údolí nedaleko od Bergama v severní Itálii. Od mládí byl obklopen hudbou. Tradičními pěveckými sbory, místními kapelami hrajícími v nástrojové kombinaci kytara - harmonika - klarinet, které doprovázely tance, i společným posloucháním klasické hudby a oper v prvních rádiích. Na konzervatoři v Bergamu získal po absolutoriu diplom v oboru klarinet (1966). Studoval i harmonii, kontrapunkt a fugu u maestra Vittorio Fellegara, velké osobnosti italské hudby. Při studiu si přivydělával hraním k tanci. Tak se začal seznamovat vedle tehdy oblíbeného tanga s moderní hudbou, s Glennem Millerem a Benny Goodmanem. Brzy objevil be-bop a Charlie Parkera, Lee Konitzův cool a první nahrávky new wave Ornette Colemana. Velký zážitek pro Trovesiho byl koncert kapely Charlese Minuse se saxofonistou a basklarinetistou Ericem Dolphym na festivalu v Miláně v roce 1964. Trovesi začal učit a v roce 1977 založil trio, ve kterém se pokoušel o propojení italské hudební tradice s jazzovou improvizací. Rok na to už získal první cenu v národní soutěži ve hře na saxofon a klarinet. O rok později nastoupil do milánského Radio Big Bandu na post první altky a prvního klarinetu. To znamenalo získat zkušenosti v mimořádném koncertním období orchestru, kdy s ním pracovali osobnosti John Lewis, Kenny Clarke a Francy Boland, Gerry Mulligan a Bill Smith. První nahrávka s Trovesim coby sólistou Baghéttdostala první cenu italských kritiků. Trovesi získal důležité mezinárodní zkušenosti, účastnil se různým projektů s personami evropského jazzu. Hrál ve Východním Německu s Petrem Kowaldem a Manfredem Schoofem, Günterem Baby Sommerem a Connie Bauerem, nahrával s nimi ve Stockholmu a byl také pozván na improvizační dílnu ve Wuppertalu (1980). Po koncertě v Bergamu s Gasliniho Sextetem je povolán Joachimem Berendtem do jazzové skupiny Summit, mezi sólisty (John Carter, Perry Robinson, Ernst-Ludwig Petrowsky, Evan Parker). Trovesi tu během koncertu do svého sóla dokázal vmontovat florentinskou renesanční saltarelu. V roce 1982 hrál s jedněmi z nejdůležitějších současných jazzových osobností Michelem Portalem, Albertem Mangelsdorffem a Anthony Braxtonem. Spolupracoval se dvěma nejúspěšnějšími národními trumpetisty Paolem Fresu a Enricem Ravou a několika evropským kolegům přispěl kompozicemi pro jejich kapely (Misha Mengelberg, Keith Tippett). Spolupracoval i se saxofonistou a klarinetistou, blízkým přítelem Louisem Sclavisem. V roce 1983 získal cenu rádia Uno Jazz Praize (RAI - národní italské vysílací společnosti), Dances nahrané Trovesiho triem dostalo cenu za nejlepší nahrávku roku 1985 v časopisu Musica Jazz - v italském Top Jazz Poll a v hlasování v časopisu Musica e Dischi. V roce 1988 ho Musica Jazz v hodnocení Top Jazz Poll vyhlásila nejlepším italským jazzmanem. Zralé období Trovesiho začíná založením nástrojově originálně obsazeným Ottettem (1991), plně mezinárodně potvrzující jeho postavení skvělého bandlídra a komponisty. Vyvinul vlastní originální hudební jazyk mísící jazz se vzpomínkami na evropskou klasickou a populární hudbu. Se svým Ottetem se zúčastnil nejvýznamnějších jazzových festivalů. Nahrávka From G To G (1992) získala pět hvězdiček v americkém Down Beatu jako nejlepší nahrávka roku, Ottetto vyhrávalo anketu coby nejlepší kapela, Trovesi coby nejlepší hudebník. Hráli nejen na všech evropských festivalech, ale také v Kanadě a Číně. V roce 1994 časopis Musica Jazz charakterizoval Trovesiho tvorbu ve speciálním CD. Druhé album Ottetta Les Hommes Armes (1996) je opět nejlepší nahrávkou roku a Trovesiho Ottetto nejlepší kapela v anketách, v roce 1998 je opět nejlepším italským jazzmanem a v roce 2000 zas. Na objednávku tří francouzských festivalů začal Trovesi komponovat v roce 1999 svitu Around About Midsummer's Dream. Album je inspirované zmínkou o tanci bergamasque v Shakespearovi (pracoval s ním i Bach a Frescobaldi). Originální je Trovesiho koncepce, kombinující zvukové barvy Ottetta jako jazzového, klasického lidového tria s tamburello (velkou italskou tamburinou). Jde o mimořádný plně evropský projekt kombinující poptávku francouzských festivalů, italskou kapelu a německou produkci (CD na SWR a ENJA). S německým WDR Big Bandem, jedním z nejdůležitějších z evropských jazzových big bandů, natočil vlastní kompozici Dedalo (ENJA 2003). Projekt byl oceněn německými kritiky jako nejlepší nahrávka roku. Z roku 2003 je i další skvělé album Ottetta Fugace. V roce 2001 předseda italské vlády Carlo Azeglio Ciampi propůjčil Gianluigi Trovesimu titul „Ufficiale della Repubblica Italiana“, jedno z nejvyšších italských státních vyznamenání vyjadřující úctu k jeho velkým uměleckým úspěchům. Gianluigimu Trovesimu se podařilo to nejobtížnější nejen pro muzikanta, ale pro jakéhokoliv umělce: vytvořil vlastní hudební svět, a to ihned rozeznatelný a kompletně originální. Dnes je jako skladatel a improvizátor spolu s Michelem Portalem, Mishou Mengelbergem, Evanem Parkerem a Johnem Surmanem řazen mezi jazzové osobnosti, které svou tvorbou vytvořili a naplnili pojem evropský jazz. Nechávají se inspirovat americkou tradicí, ale tamní hudbu nenapodobují. Trovesi používá široký okruh materiálu zahrnující italskou klasickou tradici, současnou klasickou hudbou, zvuk dechových, tanečních i barových kapel, lidovou muziku z jeho rodného údolí a jazz. Toto šťastné spojení s jeho mnohostranným talentem a nezastupitelné užítí improvizace z něho dělá vysoce originálního skladatele.