Účinkující
Vše
  • Všechny
  • 2014
  • 2013
  • 2012
  • 2011
  • 2010
  • 2009
  • 2008
  • 2007
  • 2004
  • 2003
  • 2002
  • 2001
  • 2000
  • 1999
  • 1998
  • 1997
  • 1996
  • 1995
VŠE| A| B| C| D| E| F| G| H| CH| I| J| K| L| M| N| O| P| Q| R| S| T| U| V| W| X| Y| Z

Lee Konitz


Na Jazz Goes to Town zahrál s kapelou

Historie/Popis

Lee Konitz je jeden z nejosobitějších hráčů na altsaxofon a jeden z mála, kdo v 50. letech nezněl jako příbuzný Charlieho Parkera. Představitel cool jazzu Lee Konitz projevoval, pokud jde o v muziku, vždy značnou zvědavost. Ta ho vedla k neustálému riskování a zkoušení vlastních možností, většinou úspěšnému. Nejdříve studoval klarinet, který vyměnil za altsaxofon, a začal hrál s Jerry Waldem. Pozornost na sebe upoutal sóly v době angažmá v orchestru Clauda Thornhilla (1947). Začal studovat u Lennieho Tristana, který značně ovlivnil jeho koncepci a přístup k improvizaci. Absolvoval jedno vystoupení s nonetem Milese Davise v projektu Birth of the Cool, zúčastnil se jejich nahrávání pro Capitol (1948-1950) a podílel se na nahrávkách novátorského sextetu Lennieho Tristana (Lennie Tristano’s innovative sextet - 1949) včetně dvou vůbec prvních zaznamenaných volných improvizací. Konitz výborně ladil s tenorem Warneho Marshe (jejich unisona ve skladbě „Wow“ jsou úžasná). S Tristanem a Marshem několikrát spolupracoval, ale snažil se rovněž nalézt svou vlastní cestu, neboť na konci 50. let Tristanovu školu opustil. V roce 1951 hrál ve Skandinávii, kde byl jeho melodický zvuk populární a překvapivě dobře zapadl do Orchestru Stana Kentona (1952-1954), v němž interpretoval řadu aranží Billa Holmana a Billa Russoa. Od té doby působil Konitz převážně jako kapelník. Na počátku 60. let z hudební scény téměř zmizel, ale po několika letech se znovu vrátil.. Jeho nahrávky zahrnují cool, bop i promyšlené volné improvizace, klasickým příkladem je jeho soubor duetů vydaný u Milestonu (1967). V 70. letech vedl vynikající nonet a v roce 1992 získal prestižní Jazzpar Prize. V průběhu 90. let vydal řadu nahrávek a zabrousil i do světa klasické hudby nahrávkou French Impressionist Music from the Turn of the Twentieth Century. V roce 2004 spolupracoval s Mark Masters Ensemble na albu One Day with Lee a letos nahrál PortologyBig bandem Ohada Talmora. Hrál na sopránsaxofon a tenorsaxofon, ale většinou zůstával u pro něj typického altsaxofonu. Jako kapelník se často podílel na neotřelých studiových nahrávkách nahrávacích společností Prestige, Dragon, Pacific Jazz, Vogue, Storyville, Atlantic, Verve, Wave, Milestone, MPS, Polydor, Bellaphon, SteepleChase, Sonet, Groove Merchant, Roulette, Progressive, Choice, IAI, Chiaroscuro, Circle, Blafl Lion, Soul Note, Evidence a Philogy.