Účinkující
Randy Brecker
Na Jazz Goes to Town zahrál s kapelou
Web
Historie/Popis
Přes tři dekády tvoří Randy Brecker zvuk jazzu, R & B a rocku. Jeho trubka a křídlovka ozdobily koncerty a stovky alb širokého okruhu umělců jako třeba James Taylor, Bruce Springsteen, Chaka Khan, George Benson a Parliament-Funkadelics, Frank Sinatra, Steely Dan, David Sanborn, Horace Silver, Jaco Pastorius a Frank Zappa. Narodil se v roce 1945 ve Philadelphii otci pianistovi. Randy trávil letní čas v kampových kapelách, kde získal svoje první zkušenosti s ansámblovým hraním. Začínal hraním R & B a funku v místních barových kapelách, ale v té době už měl uši pro hard bop. „Poslouchal jsem Sonny Rollinse, Lee Morgana, Milesovy Quintety, Art Blakeyho, Horace Silvera, kapelu Clifforda Browna/Maxe Roache." Po střední škole navštěvoval Randy Indiana University, kde po vítězství na Notre Dame Jazz festivalu 1965 byl univerzitní IU Jazz Band oceněn tříměsíčním turné po Středním východě a Asii. V roce 1966 se Brecker přestěhoval do New York City. Jeho první kšefty po příjezdu byly v Clark Terry's Big Bandu, v Thad Jones/Mel Lewis Jazz Orchestra a Duke Pearson Big Bandu, se kterým natočil dvě alba. Randy také začal se svým vpádem do oblasti jazzrocku spoluprací s Blood, Sweat and Tears. Hrál s nimi rok, i na jejich inovativním debutovém albu z roku 1968 Child is Father to the Man, na kterém měl lví podíl Al Kooper. Potom ale kapelu opustil a šel si zahrát do Quintetu Horace Silvera. V roce 1968 natočil Randy svoje první vlastní album Score, na kterém hrál také devatenáctiletý tenorsaxofonista Michael Brecker. Po ukončení angažmá u Horace Silvera Randy spojil síly s Art Blakey's Jazz Messengers ještě před tím, než s bratrem Michaelem, Barry Rogersem, Billy Cobhamem a Johnem Abercrombiem zformovali klíčovou fusion kapelu Dreams. Dřív než se v roce 1971 rozpadli natočili dvě bouřlivě oslavovaná alba Dreams a Imagine My Surprise (dnes vyhledávané sběratelské kousky) pro Columbia Records. V roce 1972 se Randy vrátil zpátky k Horace Silverovi, kde společně s bratrem vytvořili frontlajnu Horacova Quintetu. Od teď se stali dvěma nejžádanějšími studiovými hudebníky. Po natočení nyní už klasického alba In Pursuit of the 27thMan (Blue Note) s Horacem Randy odešel, aby se potkal s další vlivnou jazzrockovou kapelou vedenou starým přítelem Larry Coryellem. Výsledkem spolupráce je album Larry Coryelland The 11th House. V roce 1974 oba bratři začali hrát v Cobhamově kapele Spectrum, se kterou natočili několik alb a v roce 1975 už byli připravení zformovat svůj vlastní band. The Brecker Brothers se stali kapelou nesmírného vlivu a dopadu. Byli vítáni popovými i jazzovými kritiky stejně, tak i jejich první album, The Brecker Brothers (Arista), které Randy produkoval, napsal a zaranžoval, bylo nominováno na čtyři Grammy. The Brecker Brothers natočili celkem šest alb, včetně stále populárního Heavy Metal Be-Bop a, nasbírali sedm nominací na Grammy v letech 1975 až 1981. V roce 1978 Randy a Michael hráli týden v New Yorku s Frankem Zappou, výsledek spolupráce je na žádaném albu Zappa in NY. Koncem sedmdesátých let natáčel Randy poslední projekt Charlese MinguseMe Myself and Eye. Randy hraje s nejrůznějšími inkarnacemi Mingusových Dynastií, Big Bandů a Epitaphs až dodneška. V letech 1977-1987 bratři Breckrové vlastnili a provozovali jazz klub na Sedmé avenue na downtownu Manhattanu. Klub s každodením nočním provozem se stal domovem mnoha důležitých bandů mnoha stylů. Po rozštěpení Brecker Brothers v roce 1982 Randy natáčel a rozsáhle koncertoval s Jaco Pastoriusem, natočil slavné album Word of Mouth, živák z koncertu v Japonsku. V roce 1986 Randy produkoval, komponoval a aranžoval svoje první akustické album In the Idiom pro Denon Records s Joe Hendersonem, Davem Kikoskim, Ronem Carterem a Alem Fosterem. V roce 1988 Randy natočil ve slavném jazzovém klubu v New Yorku album Live At Sweet Basil pro Sonet Records s kolegy Bobem Bergem, Joey Baronem, Dave Kikoskim a Dieter Ilgem. V průběhu osmdesátých let byl Randy několikrát na túrách v Severní Americe a v Evropě jako lídr s vlastními soubory a také s bandem Stanley Clarke's Jazz Explosion. V roce 1989 účinkoval na vyprodaném víkendu v Albert Hall v Londýně s Ericem Claptonem. V roce 1990 začal Randy túrou s Mingus Dynasty/Epitaph. Také natočil a koprodukoval svoje třetí album Toe To Toe (MCA). Přesně deset let po rozpadu kapely (1992) se Randy a Michael společnou silou pustili do předem avízovaného vlastního reunion bandu včetně úspěšného celosvětového turné a třemi nominacemi ozdobené GRP nahrávky The Return of the Brecker Brothers. Na podzim 1994 Brecker Brothers realizovali album Out of the Loop (dvě Grammy), následovala túra v roce 1995 napříč U.S.A. a Evropou. Další sólové album po šesti letech začal natáčet s kapelou muzikantů z různých částí světa. Vedle dávného přítele Davida Sanborna a kytaristy Adama Rogerse z Lost Tribe brazilská zpěvačka Maucha Adnet, basista Bakithi Kumalo a další. Randy nabídnul svoji impresi brazilské hudby mixovanou s trochou latin music, world music, funku a jazzu. Into the Sun (1996) bylo poprvé realizováno v Japonsku na značce Pony Canyon. Randy za ně získal svoji první Grammy coby sólista (1998) za Best Contemporary Jazz Performance. Live koncert s repertoárem z alba natočila japonská televizní stanice NHK. V létě toho roku byl Randy na túře s Joe Hendersonem a rok končil na turné s Mingus Big Bandem napříč U.S. a Jižní Afrikou a s Carnegie Hall Jazz Bandem v Evropě. Rok 1998 začal Randyho účastí na turné Billy Cobhama jako specialního hosta v U.K. V létě se objevil na několika koncertech obnovené kapely Larry Coryella 11th House, jako special guest hrál také s Vanguard Jazz Orchestra. Později během roku si zahrál s Art of Blakey Bandem spolu s Benny Golsonem a Curtisem Fullerem. Do nového tisíciletí podepsal Randy smlouvu s ESC Records a jeho první nahrávka pro tuto značku byla kontraverzní Hangin' in the City, která sedobře prodávala v Evropě a v Japonsku a umožnila Randymu více pravidelně koncertovat kolem zeměkoule s vlastní kapelou. V létě se podílel na turné po U.S. organizovaném produkcí Newportského jazzového festivalu - Jazz Millennium Celebration tour. V létě natočil CD a uskutečnil turné se Superbandem sestaveným časopisem Jazz Times pro Concord. Vedle Randyho na něm hráli saxofonista Bob Berg, varhaník Joey DeFrancesco a bubeník Dennis Chambers. Třikrát byl součástí putovního Concord/Fujitsu Jazz Festivalu po Japonsku, s Art of Blakey Bandem, s Ray Brown Triem a s Michael Brecker Quartetem hrál jako special guest. Kromě toho byl častým hostem v Rusku, kde hrál s Quartetem Igora Butmana. Další album pro ESC, 34th N Lex, natočené v dubnu 2003, získalo výborné kritiky. Obsahuje jedenáct nových Breckerových skladeb a aranžmá. Hraje na něm Dream Horn Section ve složení David Sanborn as, Michael Brecker ts, Ronnie Cuber bars, Fred Wesley tb spolu s Randyho regulérní kapelou a také jeho ženou, italskou tenorsaxofonistkou Adou Rovatti. V květnu 2003 je na turné v Evropě se svým quintetem a propaguje svoje CD, v létě se vrací do Evropy, tentokrát s Randy Brecker/Bill Evans Soulbop Bandem. Léto 2003 kulminuje vystoupením speciální atrakce na Mt. Fuji Jazz Festivalu v Japonsku - Brecker Brothers Reunited. Randy Brecker pokračuje s ovlivňováním a inspirací mladých hudebníků a během let se stává konstatně požadovanou perzonou pro účinkování na univerzitách po celém světě.
