Žáha (CZ)

Na počátku osmdesátých let se při vysokoškolských mejdanech shodli na jednoduchých bluesových písničkách studenti tehdejší fakulty žurnalistiky Marek Hlavica a Milan Tesař. Úspěch mezi spolužáky jim dodal dost odvahy k veřejnému vystoupení na druhém ročníku někdejšího bluesového festivalu v Litvínově. Dvojice se rázem stává objevem bluesové scény a úspěch před zasvěceným publikem znamená propustku do světa poloprofesionálních skupin osmdesátých let. Spojení dřevně cítěné Tesařovy akustické kytary s ojediněle drsným křičeným zpěvem Marka Hlavici vytvořilo ojedinělý zvuk miniskupiny, která neměla na československé hudební scéně alternativu. Název Žáha dostala skupina v okamžiku, kdy se k duu připojil trojhlavý dívčí sbor. Žáha v tomto složení, posílená ještě o hostujícího akustického kytaristu pak absolvoval mnoho vystoupení v klubech a na velkých festivalech (Rockfest, Vokalíza). Repertoár tvořily znova zhudebněné texty bluesových standardů (originální nahrávky tehdy Hlavica s Tesařem neznali), vlastní skladby soulového a folkového ražení. Chudá instrumentace začala představy skupiny přeci jen časem omezovat, a tak přibývali spoluhráči. Žáha končí v roce 1990 jako osmičlenná. Vedle rozhlasových a televizních nahrávek je jediným dokumentem závěrečného období skupiny supraphonský singl Proč to madam/Basin Street Reggae, tehdy vysoce oceněný kritikou. V polovině roku 1990 se skupina rozchází. Hlavica odjíždí do USA a navíc už od roku 1986 pilně vystupuje s bluesovým triem Tucet (+Petr Jurkovič a Petr Hudec). Tesař přestává pravidelně vystupovat a věnuje se plně žurnalistické práci, dívčí trio Bobule se rozpadá a ostatní členové skupiny hledají uplatnění v jiných amatérských a profesionálních souborech. Po deseti letech přerušuje činnost trvalka bluesové scény – trio Tucet. Marek Hlavica zkouší a vystupuje s bandem Antonína Smrčky – veterána české rockové hudby. Při hledání optimální sestavy Tony Blues Bandu se po mnoha letech setkává s bubeníkem Jaromírem Pavelkou – členem poslední podoby skupiny Žáha. „Bylo nám líto nechat ležet ladem léta spolupráce v Tuctu, muzikantského i lidského porozumění“, říká o znovuzrození Žáhy Marek Hlavica. „Navrhl jsem Petrovi Jurkovičovi vytvoření plnokrevné kapely společně s Járou Pavelkou. Petr přivedl do kapely basistu Jáchyma Baška a svého syna Kubu na post druhého kytaristy a začali jsme zkoušet“.Místem zkoušek se stala Jurkovičova proslulá kytarová dílna na Radlíku, kde vznikají mistrovské nástroje včetně kytary, na níž hraje i Billy Gibbons (ZZ TOP). Mezi pilinami a vůní klihu a laků se začal rodit repertoár programu COVER POVER. Tady také skončily diskuse o názvu skupiny Jurkovičovým návrhem – co takhle Žáha? A tak se po sedmileté přestávce jméno skupiny Žáha znovu objevuje na scéně. Kromě jednoho člena (Pavelku nahradil brzy bubeník Tomáš Makovský) má dnešní Žáha s tou historickou společné bluesové kořeny, energii a nasazení. Program, který dostal pracovní název COVER POWER, obsahuje svérázné adaptace známých skladeb. Písničky Beatles dostávají podobu funkových dupáren, naopak řízná Superstition Stevie Wondera má tajemnou rozvolněnou náladu. Popový hit Don’t Stop (Fleetwood Mac) jakoby se vynořil z mississipské delty a Bo Didleyho Who Do You Love připomíná neuřiditelný parní stroj. V průběhu pořadu zazní také písně známé z repretoáru Tiny Turner, Everly Brothers, Rolling Stones, Doobie Brothers, Donovana, Gues Who či Roda Stewarta. Svéráznou položku v programu přináší vystoupení hosta – zakládajícího člena skupiny Žáha, Milana Tesaře.